8. 10. 2013 Benešov – Píchnutá duše zase a znovu uchází, pak počtvrté a popáté. Pětkrát cestou opravoval kolo, až mu kamarádi utekli na druhý konec okresu. Dojel na prázdném. Příběh Oldy je jen jedním z mnoha při víkendového Běhu poselství nebo taky přeběhu okresu Blansko. Z nejnižšího bodu u Adamova na nejvyšší na Skalkách. Kdo vyhrál? „Tohle není závod!“ brání se hlavní organizátor Milan Daněk. No dobrá, i mně se uleví, když tentokrát vypustíme matiku a hon za čísly a jen se pokocháme krajinou. Ale proč si tedy poznamenávají čísla do knihy rekordů?

Závod přes Blanensko měří… řekli jsme žádná čísla, takže, je to tedy skoro maraton a může ho běžet každý. Jednotlivci, dvojice, trojice, čtveřice. Jeden běží, ostatní jedou na kole. Střídají se v libovolných intervalech. Strašně mě zajímalo, v jakých. Ale to bych musel prozradit, že vítězná čtveřice po dvou stech metrech a elitní komando z Horizontu Kola Novák po kilometru, ale to nechci, protože jsme si řekli, že žádná čísla.

A ani si neprozradíme, kdo běh vyhrál. Ovšem čtyři muži se kolem vysílače potloukali dřív než ostatní. Peťovský, Buřt, Klopec a Kazda. A nikdy předtím se tam žádná jiná čtveřice takhle brzo nepotulovala. „Ve čtyřech je to jednodušší, běžecké úseky jsou krátké a na kole si člověk pěkně odpočine. A zas tak rychle jsme to nedali. Na to, že jsme to šli ve čtyřech, měli jsme ještě rezervu. Taky jsme měli nějaké technické problémy. Píchnuté kolo a ulomenou přehazovačku. Na tom kole Honza dojel, přehazovačku jsme vyměnili. Nakonec to dopadlo dobře,“ popisoval cestu Vladimír Buřt.

V jednotlivcích nikdy neběželo tolik lidí. Celý fotbalový tým, tedy po jednom. A nejdéle se u vysílače dalo mluvit s Jardou Stloukalem a nebylo to tím, že by se tam nejdéle zdržel po závodě. „Je to super, dnes jsem si vylepšil čas. Je to asi tím, že mám teď hodně naběhané. Jde o to, ušetřit si síly na posledních deset kilometrů, ty jsou nejtvrdší,“ říká vynikající adamovský vytrvalec.

Běží se nádhernou krajinou kolem řeky Svitavy, z Blanska pak čarovným údolím Pustého žlebu přes Sloup, Vlčí skálu až na louky kolem Skelné huti. Unikátem letos bylo spojení s prostějovskými běžci. „Skalky jsou totiž nejvyšším vrcholem Prostějovska i Blanenska. Je to tedy dnes větší šrumec, protože dobíhají z obou okresů zároveň. Tady máme společnou občerstvovačku,“ vysvětlil ochotně Druhý medvěd alias Milan Daněk v intervalu mezi zaznamenáváním běžců v cíli.

Heroický výkon předvedl tým Horizontu Macura, Šamonil, Novák. Čas si sice nezlepšili, zato měli v nohách včerejší koulení kola z Lednice do Brna. „V Brně jsme byli třetí. Dnes se mně běželo na rozdíl od Zdendy a Honzy docela dobře. Nevím proč, ale nebyli úplně v pohodě,“ usmíval se Robert Šamonil.

Historicky první účast Kolumbijce Pacheso Edinsona poznamenaly právě defekty. Byl totiž v týmu s Oldou. A jak to s nimi vlastně bylo? „V Pustém žlebu první defekt, to jsem vyměnil duši, ale pak jsem zjistil, že je pořád prázdné kolo. Jirka Hromek mi naštěstí půjčil lepení. Zalepil jsem to, pak jsem zjistil, že je tam ještě dírka, znovu jsem to lepil. Před Vlčí skálou kolo znovu nějak povolilo, takže jsem to zase rozdělával. A dojíždím a dofoukávám,“ popsal anabázi Olda Šperka. Jeho kolegové z týmu na něj nejdřív v cíli čekali, ale nakonec se s ním těsně minuli. „ Od 20. kilometru běželi beze mě. Já jsem si to i tak užil, akorát mě mrzí, že jsem klukům nepomohl, mohli jsme mít mnohem lepší čas,“ litoval.

Tenhle závod, ehm, běh nádhernou krajinou Moravského krasu a Drahanské vrchoviny patří k nejkrásnějším. Výhledy, cestami, atmosférou. Výměna duší probíhala na technické i filosofické bázi. Ti v cíli byli šťastní.

Text a foto: Hynek Skoták