24. 9. 2013 Sloup – O Běhu Moravským krasem by se dalo napsat: Další podařený závod, byla zima, pak i pršelo, přesto přišlo dost lidí, až na jednoho stejně jako vloni. Běžci byli spokojení, bláto jim nevadilo, i když ti pomalejší zmokli. Pořadatelé byli spokojení, fronty nebyly a online registraci využila padesátka ze 74 účastníků. Většina! Hotovo, balíme, těšíme se na další závod. Jenže to by nebylo všechno.

Za prvé, běžel jsem to poprvé. Za druhé, krajinou mého dětství. Přesně vím, kde je jaká díra i kam vede každá cesta.

Pořadatelé to trefili úplně přesně. Po těch nejvypečenějších cestičkách na hraně srázu až k Macoše. A trefili to tak ještě dřív, než jsem se vůbec rozkoukal na světě.

U hotelu Broušek jsem myslel na Karla Absolona, jak tam dle dobových svědectví zablácený z výprav do podzemí děsil místní děvečky. O kousek dál jsem si vzpomněl na nenápadný psí hřbitov a na to jak po úzké silničce svážel autobus dělníky do továren. Z Vavřince a z Veselice se kutáleli každé ráno dolů jako hrášci do rendlíku. My teď ale běžíme doleva nahoru.

Houštiny zřídly, stromy vyrostly a cesty „vylepšili“ lesní hospodáři. Vzpomínky jsou přitom stále nejasnější. Už nespočítám, kolikrát jsem se ztratil cestou z Ostrova do Suchdolu nebo zpátky, kolikrát mě změť cest zmátla a poslal úplně jinam, než jsem chtěl. Přitom vždycky správně.

U křižovatky značek vyrostl domeček, někdo v něm byl, v běhu jsem to tak tak postřehl. Soustředil jsem se na nejkrásnější pěšinu na světě. Tváří se jako obyčejná lesní stezka, pak vykoukne zprava Veselice rozsypaná po kopci a za chvíli už běžíme po hraně Pustého žlebu. Sto metrů pod námi klikatice asfaltky a dole přímo pod Koňským spádem v největší zákrutě vchod do Amatérské jeskyně.

Všichni jsme si tam na vyhlídku vodili do suché trávy nějaké lásky, ne? Vy ne? A mysleli jste při tom na to, jak dolů padá ten vozka s povozem nebo na úplně jiné koniny? Zastavit se není čas.

Proběhneme smrčky a už přesně vím, kdy se ukážou nejdřív mírnější a potom normální schody z dolního na horní můstek propasti. Nahoře radši nemyslet na to, jak se balancuje na zábradlí vteřinu před smrtí, radši se podívat napravo a potěšit se myšlenkou na teplé letní noci a studené pivo na bývalé turistické útulně.

Pozdravit poslední trosky otužilejších turistických výprav a hurá zpátky do hustého porostu. Mezi plachou lesní zvěř, kam patříme.

Kolem Městikádi proletí myšlenka na Tunguský meteorit i na poslední závrt, který se v krasu propadl u Holštejna, a jak doktor Wankel tam pak hned přiběhl.

Znovu hotel Broušek a tentokrát mnohem čerstvější vzpomínka na nedělní výběh s žízní v batohu a marné lomcování klikou zavřeného podniku. A pak ten vzteklý kopec k Ostrovu a Olda, který mizí v dáli. S vitalitou junáka. Dnes se naštěstí běží po rovince k benzince a nemilované základní škole. Nerad se tam vracím, učitelský sbor byl k pláči. Až na výjimky. Ale bazén nám záviděli. A holky byly v tělocviku v plavkách. A to stačí, poslední vzpomínku na atletickém pidiokruhu věnuju povinným patnáctistovkám z hodin tělesné výchovy. Byl to běh na celé odpoledne, zvítězili všichni, kteří došli.

Díky za to sobotní nostalgické okénko.

Hynek Skoták

VÝSLEDKY ZDE

FOTOGRAFIE ZDE