15. 6. 2013 Lomnice - Stává se mně často, že nedokáži vybrat z oblíbených věcí nebo činností tu, kterou mám nejraději. Ale na otázku, který běžecký závod považuji osobně za ten nejlepší a kam se nejraději vracím, mám jasno. Je jím Moravský UltraMaraton.

Proč zde na stránkách blanenské ligy psát o závodu, který je označován za nejdelší a nejtěžší běžecký etapový závod pořádaný na území České republiky? Důvodů je několik. Začnu od počátku.

Tradici závodu založil Tomáš Rusek, legenda světového ultramaratonu. Málokdo ví, že s běháním začal jako mladý jeskyňář v Moravském krasu. Nebavilo ho tenkrát čekání na autobus. Začal do Brna běhat a běhání ho postupně bavilo čím dál víc. Dotáhl to na mistra ČR v maratónu a dlouhá léta patřil mezi světovou elitu ultramaratonců. Zvítězil na mnoha věhlasných závodech, dodnes drží mnohé české rekordy. V přehledu světadílů, kde slavil své běžecké úspěchy, mu chybí pouze Antarktida.

Tomáš Rusek (*1948) na archivním snímku z 11.5.1995, právě uběhl za 48 hodin 433,384 km (Surgeres, FRA), umístil se na druhém místě a vytvořil nový Evropský rekord.

Dobře ho však známe i jako účastníka tradičních běhů na Blanensku, několik roků také bydlel v Doubravici a je čestným členem (tzv. guru) blanenského týmu Horizont Kola Novák.

MUM založil s myšlenkou mezinárodního závodu a v počátcích se jednotlivé etapy 7x 42 km běhaly napříč celou Moravou. V posledních létech se běhá hvězdicovitě kolem Lomnice u Tišnova - centra závodu a cíle jednotlivých etap. Pomyslnou organizátorskou štafetu převzal další výborný ultramaratonec Daniel Orálek. Základ organizačního týmu nadále tvoří známé tváře staré a dobré party, která každoročně po celý týden dokáže udržet skvělou náladu.

Jedinečné jsou i trasy jednotlivých etap. Zavedou nás do krásných a vesměs turistickým průmyslem nezasažených míst Českomoravské vysočiny a Drahanské vrchoviny. Některé trasy vedou i napříč naším okresem (zejména ta se startem ve Vranově přes hořický hřbet nad Blanskem nebo etapy startující z Boskovic a Olešnice). Běží se z velké části po turistických stezkách, členitým terénem s průměrným převýšením 900 m na etapu. Nevyhnete se šlehancům od kopřiv, někdy drkotáte zuby promáčeni letní bouřkou, jindy vás neúprosně spaluje slunce. Ten pocit v cíli, prožívaný v partě stejně postižených kamarádů, ale prostě stojí za to.

V loňském roce, při dvacátém ročníku, dostala tato akce ještě další rozměr. Inspirováni běžeckým knižním bestsellerem Born to Run, jsme počátkem roku vyrazili na severozápad Mexika do Měděných kaňonů na 80 km dlouhý závod s legendárními indiánskými běžci kmene Tarahumara. O této knize se říká, že mění životy lidí. O závodě to (alespoň pro mě) platilo dvojnásob.

Poznali jsme hrdiny knihy a Dan Orálek připsal svým strhujícím výkonem další kapitolu příběhu. Úplně největší dojem na nás udělal ředitel závodu a přítel indiánů běžec El Caballo Blanco – Bílý kůň (Micah True). V městečku Urique mezi 390 indiány a osmdesátkou běžců ze všech koutů světa jsme se absolvováním závodu stali členy klubu Mas Locos (blázni) a netušili, že se za velmi krátký čas má odehrát kapitola poslední.

Tři týdny po našem setkání a návratu do Česka se ultraběžeckým světem rozletěla zpráva, že se Caballo nevrátil z tréninkového běhu. Do pátrání se zapojily stovky záchranářů, na pomoc přijely desítky přátel z řad běžců. Tisíce lidí po celé planetě prožívaly několik dnů nejistoty a naděje, pak bylo nalezeno jeho tělo...

Čeští Mas Locos spolu s Caballem Blancem. Zleva Jan Charvát, Tomáš Odehnal, Milan Daněk, Daniel Orálek, Micah True – Caballo Blanco, Alena Žákovská.  

Po jeho smrti se skupina nejbližších přátel rozhodla pokračovat v aktivitách na podporu běžeckých tradic Tarahumarů. V různých místech světa začaly vznikat vzpomínkové akce na tohoto neobyčejného člověka. Nazývají se „Poco loco run“, což v překladu znamená něco jako „tak trochu šílené běhání“. Caballo často říkal: „Run free“ - běhej pro radost, volnost, běhej bez hranic a měl na mysli také přátelství bez ohledu na národnost či rasu, které spojuje utramaratónské blázny i všechny běžce. Nemuseli jsme přemýšlet jaký závod u nás nese stejné myšlenky a tak se Moravský UltraMaraton běhá od loňského ročníku se statutem „Poco loco run“.

Pravidla MUMu umožňují i start v jednotlivých etapách. V termínovce naší OBL má jeho poslední tzv. Cimrmanova etapa už své pevné místo. Možná škoda, že až ta poslední. Většina účastníků, která zažije atmosféru celého tohoto týdenního běžeckého kempu (při kterém naběháte cca 301 km) se sem vrací. Pokud nevěříte, můžete se zeptat dalších „našich“ běžců, třeba Milady Barešové, Zdenky Komárkové, Aleny Žákovské, Prokopa Veselého, Libora Suchého... určitě se tam zase potkáme. A těšíme se, že se uvidíme dřív než poslední den. Na téhle akci, které se účastní běžci i dalších zemí (letos přihlášeni účastníci ze Slovenska, Německa, Maďarska a Švýcarska), většině nejde o vítězství či body.

Emil Zátopek jednou řekl: „Kdo chce vyhrávat, ať běhá stovku, kdo chce něco zažít, běhá maratón“. A na MUMu se jich běží hned sedm. Ultramaraton je prostě víc než maraton :-)

Run free!

Milan Daněk – El Segundo Oso (Druhý medvěd)

stránky závodu: http://mum.ultracau.cz/index.php/cz/domu