Skalní mlýn, Macocha. Již na úterý 21. května je připraven druhý díl miniseriálu běhů do vrchu Hraběnka cup, v rámci kterého lze získat i body do blanenské Okresní běžecké ligy. Z těch tří „hraběnkovských“ závodů má závod ze Skalního mlýna k propasti Macocha nejpříjemnější profil i délku. Mám však zato, že jde o nejkrásnější závod na okrese vůbec. Tady je proto trochu jiná pozvánka pro běžce, kteří jsou schopni dívat se i kolem sebe a ocenit nádherné prostředí trati.
Díky podvečernímu času startu už po vás při příjezdu ke Skalnímu mlýnu nebudou chtít parkovné. Rozhlédněte se kolem sebe již na parkovišti a trochu při tom zakloňte hlavu, uvědomíte si hloubku zdejšího údolí. Parkoviště bývá poloprázdné a turistů taky jen pár. Ta voda, která teče pár metrů od místa prezentace a kterou přeběhnete po mostku asi 40 metrů po startu, je podzemní říčka Punkva. Hned za mostkem je po pravé straně poměrně nová, citlivě navržená budova Domu přírody Moravského krasu nabízející moderní expozice i programy pro školy a skupiny. Poté už se vnoříte do Suchého žlebu. Ano, bývá zde vlhko a v létě i příjemný chládek, ale o Suchý žleb jde proto, že jím, na rozdíl od Pustého žlebu, říčka Punkva neprotéká. Minete pokladnu Kateřinské jeskyně a poté na levé straně mohutný vstup do vlastní jeskyně. Cesta se pak četnými oblouky v mírném stoupání dál vine žlebem s bujnou vegetací. Brzy přiběhneme i do místa, kde se v ostré zátočině jako bájné Skylla a Charybda dvě skály pokoušejí mezi sebe sevřít nevítané návštěvníky. Ještě z dětských let si pamatuji na jízdy linkovým autobusem tímto místem. Byť tady bylo zrcadlo, autobus si stejně musel nadjíždět a mezi skalami projíždět jen s největší opatrností. A běda, když se v protisměru objevilo auto, pak přirozeně muselo couvat. Při sestavování jízdních řádů bylo nutno dbát na to, aby se zde nepotkaly dva autobusy.
Právě tím, že se běží po asfaltu, nemusíte tolik hledět na podložku a můžete se věnovat i rozhlížení. Bývalá silnice pomalu zarůstá a zužuje se. V horní části žlebu, kde už výška okolních svahů klesá, však ještě na pravé straně na dvou místech můžete spatřit pozůstatky podélné čáry. Dnes už zde auty jezdí jen pracovníci ochrany přírody - a ano, dvakrát do roka pořadatelé tohoto závodu, kteří zajišťují zvednutí obou závor i pro běžce.
Na jediné křižovatce zvolíte levou cestu a budete prudčeji stoupat. Pozor, sem tam se zde může objevit auto. Po proběhnutí levé točky se napravo objeví stráň se skalními výchozy a teplomilnou květenou. Závěrečných asi 350 m do cíle už má stoupání jen mírné. Po občerstvení v cíli a vrácení startovního čísla si ještě zajděte k Hornímu můstku a při pohledu na dno Macochy s kamenem sebevrahů vzpomeňte na ty, kteří zde neunesli tíhu svých životů.
Výklus zpět k autům na Skalním mlýně většina běžců provádí zkratkou po žluté turistické trase kolem Křenkova pomníku. Přibrzděte u něj a podívejte se, jak se v době vzniku pomníku přepisoval název koncentračního tábora Osvětim. Anebo se tentokrát vraťte po trase závodu; v klesání za levotočivou vlásenkou, když se na pravé straně objeví kamenná zídka, můžete při pohledu mezi stromy obdivovat nádherný svah pod Vilémovicemi a Smrtní jeskyní. Jen ztratil tu dávnou přidanou hodnotu danou bíle natřenými betonovými patníky; dnes už tam z bezpečnostních důvodů musejí být svodidla. Během závodu si tento pohled asi nevychutnáte, to byste se museli otáčet přes levé rameno. Během podvečera si tak vedle běžeckých zážitků můžete vychutnat i krásu přírody v samém srdci Moravského krasu.
Že se mnou nesouhlasíte a za nejkrásnější trať v OBL považujete trasu jiného závodu? Výborně, dejte svůj tip na diskusní fórum! Anebo zkuste sestavit souvislejší text propagující „vaši“ trať a poslat ho na obl@oblblansko.cz , bude ho tak možné na webu uveřejnit.
--pes--
foto v úvodu: archiv OBL