11. 8. 2022 Blansko. Pro běžce, kteří si alespoň občas zaběhnou nějaký ten závod, je to zbytečná otázka. Samozřejmě že ano. Když při rozklusu před závodem potkáme někoho, koho známe z několika předchozích závodů třeba jen od vidění, říkáme si to naše „ahoj“. Při čekání na startovní výstřel si promluvíme třeba i s cizím běžcem vedle nás. A po doběhu jdeme podat ruku běžci, s kterým jsme na trati soupeřili nebo si pomáhali. A to už vůbec nemluvím o neformálních přátelstvích vznikajících mezi stálými účastníky závodů. Ti se zdraví nebo se i zastaví na kus řeči třeba když se potkají ve městě. A jsem si jistý, že by jeden běžec druhému pomohl v případě jakýchkoliv problémů.

No jo, ale běhajících lidí je mnohem více než potkáváme při závodech. Když vyrazíme tréninkově po rovinatější trati blízko nějakého sídla, potkáváme další běžce. Ženy častěji než muže, mladé častěji než ty, kteří jsou mladými už nějak dlouho. A oni běží ! Na nic netrénují, ale běží kvůli radosti z pohybu, kvůli zhubnutí (to nemusí fungovat vždy) nebo kvůli lepší postavě (to funguje spolehlivě a řada zejména žen to ví). Jsem přesvědčený, že také patří do naší běžecké rodiny. Patří do ní každý, kdo se jednou rozběhne a v běhu vytrvá. Bez ohledu na svoji rychlost a na délku běhu.

Nemohu se však zbavit pocitu, že většina běžců, o nichž píši, o své příslušnosti k běžecké rodině vůbec neví. Mnozí mají pocit, že při běhu vypadají úplně nemožně nebo že jsou šíleně pomalí. Když nás potkají, dívají se někam stranou. Pojďme je mezi sebe přijmout!

Cestu k tomu přijetí vidím v pozdravu. Pojďme si dát zásadu: Jakmile potkáme jiného běžce, staršího či mladého, muže či ženu, známého od vidění nebo zcela cizího, POZDRAVÍME HO. A tady nebude platit žádný Guth – Jarkovský či Špaček. Prostě pozdravíme první. Klidně ať jako první zdraví žena muže nebo starší mladšího. „Ahoj“ nebo „nazdar“ mi pro běžeckou rodinu připadají jako nejvhodnější. „Dobrý den“ moc dobrý není, takže pokud opravdu nemáme odvahu na „ahoj“ či „nazdar“, navrhuji pozdrav napsaný velkými písmeny na konci tohoto článečku. Dobré je přidat úsměv. A pokud cítíme, že úsměv ke konci náročného tréninku už nedokáže přebít náš obličejový škleb, pak bych k pozdravu doporučil přidat zamávání otevřenou dlaní nebo vztyčený palec. Nahoru, ne dolů.

Na závěr přidám přání: Ať na vašich běžeckých trasách budete sami nebo zde budete potkávat další členy naší běžecké rodiny, ať budete v tréninku či jen na volném výklusu, mějte vždy a všude DOBRÝ BĚH!

-pes-

foto v úvodu: archiv OBL