Není u nás v okolí mnoho oblastí, kam se v dnešní době člověk může vydat a užít si pestrou přírodu, čistý vzduch, klid a ještě si při tom zaběhat. Takovým místem je oblast Rakoveckého údolí. Pro mě je specifická také tím, že se nachází blízko bydliště a v různých variantách je ideální pro jakékoliv pohybové aktivity. Ve všech ročních obdobích, přes den i večer. Napadne-li sníh, nasadím běžky. Je-li na podzim brzy tma, volím krásný běh za svitu měsíce.
Rakovecké údolí začíná na rozvodí Jedovnického potoka a Rakovce. Od jara do podzimu je celé zbarvené krásně kvetoucími rostlinami, střídají se smrkové a bukové porosty. Údolí je lemováno po obou stranách slepencovými skálami, ze kterých vystupují žulové valouny. V celé oblasti žije spousta lesní zvěře, často se zde s ní potkávám.

Jedovnice-Rakovecké údolí-Černov odbočka-Malina-Budkovan rozcestí-Jedovnice

Délka 26 km, nastoupáno 300 m.

Trasu začínáme na hrázi jedovnického rybníka, kde se dá pohodlně zaparkovat. Běžíme po cyklostezce 507. Před kempem stezka odbočí doprava a mírně stoupá. Celá první část vede převážně lesem, ale údolí je stále na dohled. Za závorou pokračujeme rovně, vpravo bychom vystoupali na nejvyšší bod okolí, Proklest. Cesta po chvíli přejde do táhlého klesání, vydrží jí to celých devět kilometrů. Míjíme první informační tabuli o zaniklé vsi Bystřec, která nepřežila husitské války, ale základy některých obydlí se podařilo odkrýt. Asi po 300 m opouštíme cyklostezku, která se stáčí doprava a pokračuje směr Bukovinka. My běžíme rovně po široké lesní cestě stále kopírující údolí. Na malou chvíli se napojíme na modrou turistickou značku a u závory míjíme jedno z míst, kde v létě stojí junácký tábor. Na cestě jich potkáme ještě několik, stejně jako studánek.

Modrá pokračuje do strmého kopce směr dolní konec Bukovinky. My po pár metrech stoupání ostře odbočíme vlevo a stále pokračujeme po pravé straně údolí. Potkáváme první skály. Meandrující potok Rakovec je zde už hluboko zařízlý do údolí. Zanedlouho se na naši cestu napojí naučná stezka Rakovecké údolí popsaná na informačních tabulích. Dostáváme se k rozcestníku Bledule, kterých je tu na jaře plno. Pro mě je toto místo charakteristické něčím jiným. Už zdaleka je cítit medvědí česnek, který se zde také hojně vyskytuje. Naučná stezka pokračuje už neexistujícím artézským pramenem, my ji ovšem opustíme vlevo. Po pár metrech překonáme nově vybudovaný brod a napojíme se na cyklostezku 5072.

Ještě krátký seběh a Rakovecké údolí se otevírá. Chráněni vysokými kopci ocitáme se v úplně jiném prostředí. Obzvlášť patrné je to na konci zimy. Teplo, sluníčko se opírá a vítr někde vysoko nad kopci. Rozkvetlý podběl jsem zde viděl už na konci února. Cesta uprostřed údolí míjí dvůr Ve Žlebě a zanedlouho končí napojením na silnici, po které odbočíme vlevo. Rovně by nás silnice přivedla do Račic. Máme za sebou jedenáct kilometrů. Začínáme stoupat. Silnice je naštěstí málo frekventovaná. Vbíháme do lesa, na chvíli se napojí zelená značka. Ze silnice odbočíme vlevo až před ostrou zatáčkou.

Začíná poslední výraznější stoupání po lesní komunikaci s úplně novým povrchem, ale je to jen kilometr. Těsně před vrcholem je odbočka zelené turistické trasy, na kterou se svážnice napojuje. Pokud bychom se vydali po odbočce, narazíme nedaleko na keltské hradiště Černov se zachovalými valy. Dílo vybudované téměř před 2 500 roky. Zpět na odbočku a běžíme stále po svážnici společně se zelenou. Za vrcholem stoupání je už cesta zvlněná. Zelená nás opouští do Ruprechtova, naše cesta se dvakrát zalomí a nový povrch končí. Pokračujeme rovně a křížíme modrou turistickou trasu. Také zde můžeme udělat odbočku vlevo po modré. U Tří smrků se jmenuje to místo. Mohutné, 120 roků staré smrky, z nichž největší má širokou korunu s několika výhonky. Také se zde nacházela zaniklá obec Vilémov.

Opět se vracíme na trasu. Přetnuli jsme modrou, přestali stoupat a musíme zpozornět. V místě, kde naši trasu křižuje další lesní cesta, běžíme ještě asi 20 m rovně a zabočíme šikmo vpravo. Cesta nás přivede až na okraj lesa, kde odbočíme vlevo a běžíme po kraji lesa k vojenskému bunkru. Tady se vyplatí zastavit. V okolí je ještě několik menších bunkrů, tenhle byl velitelský. Vybudovali je Němci jako strojovny na tahání maket. Tento byl zřejmě pozorovatelna pro sledování výsledků střeleb. Celá planina měla po vystěhování vesnic sloužit jako střelnice. Místo na pozorování je to výborné. Před sebou vidíme unikátní větrný mlýn v Ruprechtově. Na horizontu při slušné viditelnosti Hostýnské vrchy včetně baziliky, oblast Hané a napravo Chřiby s rozhlednou Brdo. Jednou jsem zde viděl za mimořádné viditelnosti i Oderské vrchy, známější jako Libavá.

Za bunkrem odbočíme vlevo a napojíme se na cyklostezku 5080. Široká rovná cesta se závěrečným seběhem nás přivede až k jedovnickým rybníkům. Za závorou odbočíme vpravo a těsně před vběhnutím do lesa vlevo přes louku až narazíme na kaštanovou alej. Je to zároveň červená značka. Ta nás přivede kolem jedovnického kempu do cíle okruhu. Nevím, jestli to tentokrát nebyla víc vlastivěda, než popis běžecké trasy, ale těch zajímavých míst je tam opravdu hodně a byla by škoda je nezmínit.

O. Šperka

Mapa trasy ZDE